Tomáš Tichý II.

Tomáš Tichý - MONOSKOP

23. 5. - 21. 6. 2019, Galerie Peron

Tomáš Tichý - Monoskop

Když Tomáš Tichý ukončil v roce 2011 studium na pražské Akademii v atelieru restaurování profesora Karla Strettiho ocitl se on i jeho vrstevníci v sociálním prostoru, kde se mohlo zdát, že tradiční výtvarné prostředky a způsoby mají být opět mrtvé. Jakoby výtvarná scéna i některá média upřednostňovala různé varianty již několikáté reinkarnace neokonceptualismu a dalších tendencí demarterializujících výtvarné dílo. Nicméně postmoderna vzedmutá na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, která přinesla „Transavantgardu“ a „Neue Wilde“, již zcela rozmetala představu o nevyhnutelné dominaci té, či oné programované tendence. Vše je nyní v imaginárním muzeu napříč časem a prostorem tvůrci předestřeno ke svobodné volbě.
Tak malba, která v našem prostředí neztratila nikdy „půdu pod nohama“ díky tvorbě řady umělců, prokazuje i v generaci Tomáše Tichého schopnost být práva palčivosti času. V jeho dnes již rozvětvené tvorbě se stále ozývá onen starý obsah slova malba vycházející z jeho prapůvodního germánského významu „mal“ – „znamení“. Jistě vždy jde o znamení času, lidského pobytu ve světě, o znamení ne zcela rozluštitelných tajemství života.
Jen zdánlivě jsou obrazy Tomáše Tichého pouhými záznamy každodenních situací, zápisy viděných prostorů žití a tvarů předmětů všedního užívání. Je zřejmé, že malíř velmi ostře pozoruje a zaznamenává jakoby bez osobního komentáře předměty a dění. Jako by nebylo nic, co by mu mohlo uniknout. V tomto smyslu je realistou přísně podle slova rés – věc. V jeho obrazech se pouhé předměty proměňují ve věci, vlastně tedy fenomény, jevy, vyjevování, které mají sílu promlouvat o záhadě a tajemství lidského údělu i tam, kde člověk může shledávat jen všednost.
Tichý nechává tiše plynout malbu na nejistém rozhraní hmotné věcnosti a virtuální reality. Byť se třeba obraz tváří jako malířské iluzivní uchopení viděného je vždy divák znejistěn záchvěvy plochy povědomými z vlnění obrazovky. Jako by nehlasný šum našeho žitého času v drobnostech, bezvýznamnostech a situačních obyčejnostech vstoupil do obrazu, který je možná jen monoskopem a rés je pouhé zdání emitované soudobými technologiemi.
Prastarý výtvarný prostředek - malba - se ve tvorbě Tomáše Tichého ocitla uprostřed postindustriálního světa ovládaného a určovaného elektronickými médii a moderními technologiemi. Obrazy Tomáš Tichého svrchovaně malířsky upozorňují, že přesto jsme svět tajemství nezbavili.

Ivan Neumann, květen 2019

Pohled do expozice výstavy