Pavel Šmíd - Umělec na hrazdě
27. 5. - 19. 6. 2020
Pavel Šmíd: UMĚLEC NA HRAZDĚ
Výstavou nazvanou Umělec na hrazdě pokračuje malíř Pavel Šmíd (1964) v emancipaci od jednoznačné výpovědní složky obrazu a zároveň v sebe-reflexi používaného výrazového média malby. Sám to označuje za „útěk od popisu věcí“. Souběžně se zamýšlí nad dnešní identitou a situovaností umělce. Za co se sám, jako autor, považuje a za co ho považuje jeho okolí, potažmo většinová společnost. Malířství není rozhodně „čistá práce“. Obrazy vznikají v procesu, který připomíná běžnou fyzickou práci. Malíř používá pracovní oděv, pracovní nástroje, které musí obměňovat, protože se činností spotřebovávají. Svým vzezřením často splývá s malířským prostředím ateliéru, podobně jako automechanik splývá s dílnou, kuchař s kuchyní, prodavač s obchodem, lékárnice s lékárnou apod.
Malíř je někdo, kdo stojí před bílým plátnem a rozhoduje, jak a čím bude toto plátno proměněno v předmět určený estetickému konzumu. Jsou malíři, kteří díky silnému vnitřnímu modelu o formě příliš nepřemýšlí, protože ta se jim pod rukama sama živelně „tvaruje“. Vnitřní přetlak si přirozeně hledá a nachází vnější formy, do kterých se otiskuje, nebo v kterých tuhne. Jsou ale malíři, kteří tvoří distančně. Pozorují, dívají se, přemýšlí, vybírají, selektují a malují. Rozmýšlejí a rozvrhují. Takovým autorům vyhovuje doba všeobecného estetického konsensu a nepsaná soutěž v naplňování daného výrazového kánonu. Potíže začínají tam, kde takový závazný konsensus chybí. Pak je autor vydán napospas všem nabízejícím se možnostem, jak a proč malovat. Stává se reproduktorem, jehož ruka přijímá úkol a přetváří (sebe)zadání v obraz, obrazové soubory, cykly ad. Mezi všehomírem světa a plátnem stojí mediátor, který uchopuje a obrábí iluzivní fragment vyjmutý ze souvislostí. Postupně, procesem přemýšlení, rozvahou, opakováním, zkušenostmi, přichází na to, že samotná malířská iluze je onou vrstvou mediace, ve smyslu mediálního přenosu „poselství“, přičemž této iluze lze dosahovat různými způsoby. U Pavla Šmída to byla dlouhou dobu přímá vazba na fotografickou předlohu a její malířskou interpretaci s přívlastky (kdysi jsem ji označil za „cynický realismus“, pozn. autora). Postupně se však tento „interpretační posun“ začal osvobozovat od efemérní fotografické iluze a čím dál tím více se proměňoval v samotnou hmotu iluze, v její doslovnou „materializaci“. V jakési „maso“ malby.
Tak je tomu i nyní. Kompozice si udržují vazbu na fotografické médium (kánon reprezentativních póz rodinných a příležitostných snímků, dokumentů, aktů ad.), zatímco jejich ontologický rozměr je rozkládán, či přímo rozežírán hmotou vrstvené barvy. Ta převrstvuje reálná východiska, přemazává je, vytěsňuje jejich archivní, ale i dobou překonaný estetický rozměr, a činí z nich obrazy na způsob jakéhosi invazivního impresivního expresionismu, něčeho, co se anachronicky násilně, jako virus, prolamuje do umělé konstrukce vývoje dějin umění, aby v intenzitě stupňovalo interpretaci toho, co v záplavě fotografických východisek většinou mizí a vytrácí se jako první – bezprostřední čas, vitalita okamžiku, idyla nebo stín v jejich dramatičnosti či projasnění. Šmíd malířsky zvěcňuje, resuscituje a emotivně dekonstruuje to, co je už - v reálném čase - dávno mrtvé. Asi jako když se nově obarvuje starý černobílý film.
„Umělec na hrazdě“ je vystavený důsledkům určitého pohybu, který v sobě sdružuje lineární vývoj a cyklické opakování. Dialektické vyrovnávání mezi novými prostocviky a osvědčenými čísly udržuje artistu ve vzduchu, v setrvalém pohybu prostorem, mezi zemí, která neustále hrozí svou gravitací (i metaforicky) a odpoutáním se od země, které naopak hrozí přílišnými ambicemi, ideály, fantasmaty a patosem. Autorem, jako médiem, prochází střed mezi ubíjející banalitou a nesnesitelným patosem. Autor se mění v umělcem právě proto, že se k těmto polaritám, které vyciťuje, staví aktivně, kriticky, a to se všemi riziky, které takové podnikání s sebou přináší.
Petr Vaňous, Praha, květen 2020
Pavel Šmíd
Narozen: 18. 3. 1964 v Krnově
Studium: 1979–1982 SUPŠ Praha, 1990-1997 AVU Praha, prof. J. Sopko
1992 studijní pobyt Polytechnic School, Nottingham, Velká Británie
Samostatné výstavy (výběr):
2000 – Levým okem – pravou rukou, Galerie 261, Ostrava
2000 – Malba, B. A. Creditanstalt, Praha
2001 – Grafika, Antikvariát „Černý pavouk“, Ostrava,
2002 – Kunst dem Volk, Antikvariát Ouky-Douky, Praha
2003 – Lesní démon, Galerie Hlučín
2003 – Čínská lázeň, Galerie VŠUP Praha
2004 – Portréty, Pobočka HVB Praha
2005 – Sukně a jiné obaly, Městská galerie Krnov
2005 – Galerie Louvre, Praha
2005 – LUX, Galerie XXL, Louny
2006 – Sebeobrany, Zlatá Štika, Kolín
2008 – Hotel ICON, Praha
2008 – Kresby, Galerie Kinokavárna Ostrava
2008 – Galerie Fons, Pardubice
2009 – Příčné řezy, Galerie Beseda, Ostrava
2010 – Nebezpečné pakty (s H. Šmídovou), Galerie Červený kostel, Hlučín
2011 – Učitel a žák (s J. Sopkem), Galerie moderního umění v Roudnici n. L.
2011 – Královna piersingu, Galerie Dolmen, Praha
2012 – Velká iluze, Zlatá štika, Praha
2012 – Spiklenci, kostel sv. Antonína Sokolov
2013 – Diverzanti, Galerie U prstenu/Galerie Behémót Praha
2015 – Malba, Městská galerie, Sokolská Ostrava
2016 – Galerie Hřivnáč. Opava
2017 – Spiklenci II., Divadlo A. Dvořáka, Ostrava
2018 – Troj (s Petrem Malinou a Ondřejem Roubíkem), Nová galerie, Praha
2018 – Pod lampou, Galerie 4MAT, Tábor
2018 – Vpřed, Galerie Věž, Planá u Mariánských lázní
2018 – Nečekané setkání, Topičův salón, Praha
2019 – Věk nevinnosti, Galerie Morzin, Vrchlabí
Účast na výstavách (výběr):
2000 – Magie barev, Městská galerie Hradec Králové
2003 – „6.5.“, Klub Roxy NoD, Praha
2003 – „Art.cz“, Výstavní síň Mánes, Praha
2003 – Perfect tens, Jízdárna Pražského hradu, Praha
2003 – Obsese sběru, OGV Jihlava
2005 – Mini, galerie Kontakt, Brno
2005 – Mezinárodní pražské Bienále
2005 – Dušičková výstava, Hlučín
2006 – OVA 06, Dům umění Ostrava
2007 – Typický obraz, Galerie Nová síň, Praha
2008 – Resetting, GHMP Praha
2008 – Mezi zvířetem a krajinou, Galerie Klatovy/Klenová
2009 – Prague Biennale 4
2009 – Po sametu, Dům u zlatého prstenu, GHMP, Praha
2008 – 1960- Súčasnosť /slovenské umění a čeští hosté, Dům u zlatého prstenu, GHMP
2011 – Inter – view2, Nitranská galéria
2012 – Mixela, Galerie Final, Praha
2012 – Festival 4 dny v pohybu, Praha
2013 – Smaltart, Ostrava Vítkovice
2013 – Já nejsem já – Galerie Behémót / Sdružení Brandýs na světě – Brandýs n/Orlicí
2014 – Jedna z možností – Galerie NTK, Praha
2017 – Život momentky, Oblastní galerie Jihlava
2017 – Slezské angažmá, Obecní dům Opava (OKO)
2019 – Robinsonův ostrov, Wroclaw
2019 – DIKTÁT PODMÍNEK, Holešovická tržnice, Praha
Spolupráce s divadlem:
1995 – scénografie k opeře Příhody Lišky Bystroušky, ND Praha
1998 – výtvarná spolupráce na představení Pohyblivý kabinet, divadlo Alfréd ve dvoře
1998 – scénografie k představení Kjógeny, divadlo Alfréd ve dvoře
Zastoupení ve sbírkách: Národní galerie Praha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Muzeum umění Olomouc aj. v soukromých sbírkách v Čechách i zahraničí.
