Pavel Šmíd - Umělec na hrazdě

27. 5. - 19. 6. 2020

Pavel Šmíd: UMĚLEC NA HRAZDĚ

Výstavou nazvanou Umělec na hrazdě pokračuje malíř Pavel Šmíd (1964) v emancipaci od jednoznačné výpovědní složky obrazu a zároveň v sebe-reflexi používaného výrazového média malby. Sám to označuje za „útěk od popisu věcí“. Souběžně se zamýšlí nad dnešní identitou a situovaností umělce. Za co se sám, jako autor, považuje a za co ho považuje jeho okolí, potažmo většinová společnost. Malířství není rozhodně „čistá práce“. Obrazy vznikají v procesu, který připomíná běžnou fyzickou práci. Malíř používá pracovní oděv, pracovní nástroje, které musí obměňovat, protože se činností spotřebovávají. Svým vzezřením často splývá s malířským prostředím ateliéru, podobně jako automechanik splývá s dílnou, kuchař s kuchyní, prodavač s obchodem, lékárnice s lékárnou apod.

Malíř je někdo, kdo stojí před bílým plátnem a rozhoduje, jak a čím bude toto plátno proměněno v předmět určený estetickému konzumu. Jsou malíři, kteří díky silnému vnitřnímu modelu o formě příliš nepřemýšlí, protože ta se jim pod rukama sama živelně „tvaruje“. Vnitřní přetlak si přirozeně hledá a nachází vnější formy, do kterých se otiskuje, nebo v kterých tuhne. Jsou ale malíři, kteří tvoří distančně. Pozorují, dívají se, přemýšlí, vybírají, selektují a malují. Rozmýšlejí a rozvrhují. Takovým autorům vyhovuje doba všeobecného estetického konsensu a nepsaná soutěž v naplňování daného výrazového kánonu. Potíže začínají tam, kde takový závazný konsensus chybí. Pak je autor vydán napospas všem nabízejícím se možnostem, jak a proč malovat. Stává se reproduktorem, jehož ruka přijímá úkol a přetváří (sebe)zadání v obraz, obrazové soubory, cykly ad. Mezi všehomírem světa a plátnem stojí mediátor, který uchopuje a obrábí iluzivní fragment vyjmutý ze souvislostí. Postupně, procesem přemýšlení, rozvahou, opakováním, zkušenostmi, přichází na to, že samotná malířská iluze je onou vrstvou mediace, ve smyslu mediálního přenosu „poselství“, přičemž této iluze lze dosahovat různými způsoby. U Pavla Šmída to byla dlouhou dobu přímá vazba na fotografickou předlohu a její malířskou interpretaci s přívlastky (kdysi jsem ji označil za „cynický realismus“, pozn. autora). Postupně se však tento „interpretační posun“ začal osvobozovat od efemérní fotografické iluze a čím dál tím více se proměňoval v samotnou hmotu iluze, v její doslovnou „materializaci“. V jakési „maso“ malby. 

Tak je tomu i nyní. Kompozice si udržují vazbu na fotografické médium (kánon reprezentativních póz rodinných a příležitostných snímků, dokumentů, aktů ad.), zatímco jejich ontologický rozměr je rozkládán, či přímo rozežírán hmotou vrstvené barvy. Ta převrstvuje reálná východiska, přemazává je, vytěsňuje jejich archivní, ale i dobou překonaný estetický rozměr, a činí z nich obrazy na způsob jakéhosi invazivního impresivního expresionismu, něčeho, co se anachronicky násilně, jako virus, prolamuje do umělé konstrukce vývoje dějin umění, aby v intenzitě stupňovalo interpretaci toho, co v záplavě fotografických východisek většinou mizí a vytrácí se jako první – bezprostřední čas, vitalita okamžiku, idyla nebo stín v jejich dramatičnosti či projasnění. Šmíd malířsky zvěcňuje, resuscituje a emotivně dekonstruuje to, co je už -  v reálném čase - dávno mrtvé. Asi jako když se nově obarvuje starý černobílý film.

„Umělec na hrazdě“ je vystavený důsledkům určitého pohybu, který v sobě sdružuje lineární vývoj a cyklické opakování. Dialektické vyrovnávání mezi novými prostocviky a osvědčenými čísly udržuje artistu ve vzduchu, v setrvalém pohybu prostorem, mezi zemí, která neustále hrozí svou gravitací (i metaforicky) a odpoutáním se od země, které naopak hrozí přílišnými ambicemi, ideály, fantasmaty a patosem. Autorem, jako médiem, prochází střed mezi ubíjející banalitou a nesnesitelným patosem. Autor se mění v umělcem právě proto, že se k těmto polaritám, které vyciťuje, staví aktivně, kriticky, a to se všemi riziky, které takové podnikání s sebou přináší.

Petr Vaňous, Praha, květen 2020

Pavel Šmíd

Narozen: 18. 3. 1964 v Krnově

Studium: 1979–1982 SUPŠ Praha, 1990-1997 AVU Praha, prof. J. Sopko

1992 studijní pobyt Polytechnic School, Nottingham, Velká Británie

 

Samostatné výstavy (výběr):

2000 – Levým okem – pravou rukou, Galerie 261, Ostrava

2000 – Malba, B. A. Creditanstalt, Praha

2001 – Grafika, Antikvariát „Černý pavouk“, Ostrava,

2002 – Kunst dem Volk, Antikvariát Ouky-Douky, Praha

2003 – Lesní démon, Galerie Hlučín

2003 – Čínská lázeň, Galerie VŠUP Praha

2004 – Portréty, Pobočka HVB Praha

2005 – Sukně a jiné obaly, Městská galerie Krnov

2005 – Galerie Louvre, Praha

2005 – LUX, Galerie XXL, Louny

2006 – Sebeobrany, Zlatá Štika, Kolín

2008 – Hotel ICON, Praha

2008 – Kresby, Galerie Kinokavárna Ostrava

2008 – Galerie Fons, Pardubice

2009 – Příčné řezy, Galerie Beseda, Ostrava

2010 – Nebezpečné pakty (s H. Šmídovou), Galerie Červený kostel, Hlučín

2011 – Učitel a žák (s J. Sopkem), Galerie moderního umění v Roudnici n. L.

2011 – Královna piersingu, Galerie Dolmen, Praha

2012 – Velká iluze, Zlatá štika, Praha

2012 – Spiklenci, kostel sv. Antonína Sokolov

2013 – Diverzanti, Galerie U prstenu/Galerie Behémót Praha

2015 – Malba, Městská galerie, Sokolská Ostrava

2016 – Galerie Hřivnáč. Opava

2017 – Spiklenci II., Divadlo A. Dvořáka, Ostrava

2018 – Troj (s Petrem Malinou a Ondřejem Roubíkem), Nová galerie, Praha

2018 – Pod lampou, Galerie 4MAT, Tábor

2018 – Vpřed, Galerie Věž, Planá u Mariánských lázní

2018 – Nečekané setkání, Topičův salón, Praha

2019 – Věk nevinnosti, Galerie Morzin, Vrchlabí

 

Účast na výstavách (výběr):

2000 – Magie barev, Městská galerie Hradec Králové

2003 – „6.5.“, Klub Roxy NoD, Praha

2003 – „Art.cz“, Výstavní síň Mánes, Praha

2003 – Perfect tens, Jízdárna Pražského hradu, Praha

2003 – Obsese sběru, OGV Jihlava

2005 – Mini, galerie Kontakt, Brno

2005 – Mezinárodní pražské Bienále

2005 – Dušičková výstava, Hlučín

2006 – OVA 06, Dům umění Ostrava

2007 – Typický obraz, Galerie Nová síň, Praha

2008 – Resetting, GHMP Praha

2008 – Mezi zvířetem a krajinou, Galerie Klatovy/Klenová

2009 – Prague Biennale 4

2009 – Po sametu, Dům u zlatého prstenu, GHMP, Praha

2008 – 1960- Súčasnosť /slovenské umění a čeští hosté, Dům u zlatého prstenu, GHMP

2011 – Inter – view2, Nitranská galéria

2012 – Mixela, Galerie Final, Praha

2012 – Festival 4 dny v pohybu, Praha

2013 – Smaltart, Ostrava Vítkovice

2013 – Já nejsem já – Galerie Behémót / Sdružení Brandýs na světě – Brandýs n/Orlicí

2014 – Jedna z možností – Galerie NTK, Praha

2017 – Život momentky, Oblastní galerie Jihlava

2017 – Slezské angažmá, Obecní dům Opava (OKO)

2019 – Robinsonův ostrov, Wroclaw

2019 – DIKTÁT PODMÍNEK, Holešovická tržnice, Praha

 

Spolupráce s divadlem:

1995 – scénografie k opeře Příhody Lišky Bystroušky, ND Praha

1998 – výtvarná spolupráce na představení Pohyblivý kabinet, divadlo Alfréd ve dvoře

1998 – scénografie k představení Kjógeny, divadlo Alfréd ve dvoře

 

Zastoupení ve sbírkách: Národní galerie Praha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Muzeum umění Olomouc aj. v soukromých sbírkách v Čechách i zahraničí.