Ivana Štenclová II.

Ivana Štenclová - ZOE

29. 5. - 24. 6. 2012
Novoměstská radnice v Praze

Koupání, 2012, 130 x 100 cm

Téma rodiny a dětství se v průřezu dějin umění jeví jako posvátné. V pojetí Ivany Štenclové má ale silně ambivalentní příchuť. Její dětské tváře z roku 2003, vytvořené z fragmentů umělohmotných panenek, v sobě skrývaly příbuznost s brutálními asamblážemi Niki de Saint Phale, těla zdeformovaných monstrózních hraček odkazovala k perverzním spletencům těl surrealisty Hanse Bellmera. Už tehdy, v samotných počátcích, se důležitým prvkem její tvorby stala maska. Původně se jednalo o anonymní tváře hraček, které jako by měly zakrýt skutečné emoce, zároveň ale posilovaly tušení jen těžko vyslovitelných skutečností a pocitů úzkosti. Později se maska transformovala do ornamentálních kresebných, razítky či dekorativním malířským válečkem vytvořených vzorů, připomínajících tetování, nebo kmenové válečné líčení, ale také dezény krajek a výšivek úzce spojených se symbolikou domova. Mnohdy zkomponované ze znaků života a smrti (ženská pohlaví, lebky) ani nemohly být samoúčelně zdobné. Jako rentgenové snímky (s nimiž autorka ostatně i přímo pracovala) obnažovaly podstatu – a tím i obojakost – skutečnosti, ve které se mísí krása a ošklivost, zrození a zmar, touha a děs. Právě ony „masky“ zakleté v ornamentální spleti čar a vzorů vyjadřují mnohovrstevnatost prožitku, který pouhá tvář nedokáže vyjevit.

Ivana Štenclová nefabuluje, vždy maluje to, co prožívá. I proto je sama sobě často modelem – autoportréty jejímu dílu jednoznačně vévodí. V předposledním cyklu, v němž zpracovávala své těhotenství, pokryla v roztouženém a zároveň rozpaky protkaném očekávání něžnými květinovými ornamenty ultrazvukový obraz svého tehdy ještě nenarozeného dítěte. I její nejnovější série vychází z jejích autentických pocitů matky, které nejsou vždy zcela jednoznačné. Nadšení se tu mísí s údivem a obavami, moc ovládat s bezmocí nad vůlí přírody. Metaforou nepředvídatelnosti, živelnosti a nezkrotnosti osudu je zde voda, která se v malbách Ivany Štenclové uplatňuje prostřednictvím lazurních skvrn barevnou tuší rozpíjejících se na savém podkladě nenašepsovaného plátna.

Ivanino mistrovství tkví nejen v dokonalém zachycení emocí obsažených ve vlastní nebo cizí tváří, ale právě i v kongeniálním použití různých materiálů. V „těhotenském“ cyklu používala jako podklad stará prostěradla, která nejen, že umožňovala nekontrolované rozpíjení barev a jejich prolínání, ale byla i corpus delicti milování a početí. Křehkost nového života i jeho nevyzpytatelnost se nyní zhmotnily v barevných bublinách, které malířka aplikuje na látku. Tam je nechává volně vsakovat a vrstvením jejich různých barevných valérů modeluje portréty dcery, stejně jako svoji vlastní tvář nebo podobu svého partnera - otce dítěte. Nezvladatelná touha být pánem situace jí velí vyznačit obrysy skvrn kresebným zásahem – a tím je usměrnit. Jednotlivé kontury dohromady vytvářejí síť komplikovaných vztahů, souvislostí a emocí které determinují vyvíjející se vztah matky a dítěte i podhoubí začínajícího života. Ten je z pohledu matky – malířky vystaven neustálému ohrožení, které se na jednom z obrazů zpřítomňuje prostřednictvím terče na těle miminka. Tento symbol všudypřítomné číhající smrti se v tvorbě Ivany Štenclové objevuje dlouhodobě, nyní však v kontrastu se subtilním tělíčkem kojence působí zvláště mrazivě. Jeho umístění na bříško, tam, kde se skrývá fyziologická podstata holčičky a tím i její budoucí sociální role, koresponduje s cibulákovými vzory spojenými s tradičními rodinnými hodnotami, které zdobí její portrét na jiném obraze, a akcentuje tak s jemnou ironií její gendrové předurčení.

Formální bravura Ivaně Štenclové dovoluje libovolné experimenty, aniž by ji stahovala do manýry. Obsahový náboj jejích obrazů vždy vystupuje intenzivně do popředí a dokonale zvládnutá, často objevná, technika ho jen podporuje. Malířka s nezvyklou invencí stále hledá nové cesty a způsoby zobrazení svého klíčového tématu, jímž byly a jsou její nejužší vztahy.

Terezie Zemánková

Ivana Štenclová
*27. listopadu 1980 v Opavě
Žije a pracuje v Ostravě