Dalibor David - Seš doma?

15. 10. - 5. 11. 2021

Dalibor David – Seš doma?

Moderní doba se svým analytickým inženýrským myšlením pojímala malovaný obraz jako systém barevných ploch nějak uspořádaných v rámci konkrétního pole formátu. Jiná pozdější teze tento permutační princip problematizuje, když říká, že obraz je součet vrstev různých výtvarných událostí v určitém čase. Nevynechává tedy důležitý rozměr malby, řadu rozhodnutí a reakcí, které malíř v procesu provede, a jimiž dává věci jiný smysl, než jen kýžený efekt iluze. Když bychom brali v potaz první tezi, v podstatě by nemuselo být rozdílu mezi obrazem a fotografií, či jakýmkoliv virtuálním okénkem. Druhá teze pojímá obraz jako výsledek jedinečných dějů, dokonce jako paměťovou jednotku konkrétního sledu unikátních dějů. A to je myslím magii malování již blíže. Když bych totiž prohlásil, že pro Dalibora Davida je důležitá výhradně barva, barvy, pak bychom v prvním případě mohli konstatovat maximálně to, že malíř s barvami žongluje a skládá je jako tetris, což by však nesedělo s tím, čím obrazy Dalibora Davida jsou. Když bychom ale autorovu důvěru v barvu promítli do druhé teze, lze dojít toho, že barvy lze navzájem provazovat a umocňovat reakčními vstupy až do momentu, kdy se obraz virtuálně i fyzicky stane prostupnou hladinou nějakého životního momentu. Jakýmsi tajemným zrcadlem, kterým je každá louže či každé sklo, projevíme-li o něj zájem. V jeho rovině se mísí obraz světa za ním s obrazem světa před ním. Toto protnutí sfér však není fixní, je proměnlivé, záleží na úhlu pohledu, zbystřených smyslech i vědomí – je tedy de facto průchodné, je  prostorem, ve kterém se lze pohybovat, ve kterém lze pobývat. A takové jsou i barevné interagující skvrny obrazů Dalibora Davida. Oživit nicotnými materiály prázdnou matrici plátna zkouší každý malíř, ale málokdo dokáže tak prostě a upřímně, jen výhradně přiznanými barevnými záblesky, vyvolat znak světa, vtisknout mu náladu i význam, a přitom nechat divákovu vědomí a zkušenostem dost prostoru pro interpretaci, nezahltit jej,  nenadiktovat mu nějakou svou egomaniakální pravdu. Dalibor pouze ponouká k sebereflexi na motivech každému důvěrně známých okamžiků existence, tak jako se nás každé ráno zrcadlo zeptá, co uděláme s tímto dnem? V momentě, kdy na něj dýchneme, je zřejmé, že odpověď už dávno visí ve vzduchu, aniž bychom museli cokoliv říkat. Podobná tázající se zrcadla jsou totiž všudypřítomná (displeje, výlohy, skla dopravních prostředků, všemožné leštěné povrchy moderního mraveniště) a množí se dál jako houby po dešti. Prosté „seš doma?“, se stává otázkou po smyslu.

Jaroslav Grodl
kurátor výstavy

Dalibor David
*1972 Valašské Meziříčí

Studia
1985 - 1990 SUPŠ Uherské Hradiště
1990 - 1997 AVU Praha (atelier Jiřího Sopka)

Výstavy
Samostatné:
2019 - Horizont událostí, Sokolovna, Brandýs nad Orlicí
2019 - Uvidíme, Atrium na Žižkově, Praha
2019 - Nová sezóna, Jan Čejka gallery, Praha
2016 - Obrazy, galerie Prokopka, Děčín
2016 - Napíši Vám brzy (s Markétou Othovou) galerie Měsíc ve dne, Č. Budějovice
2016 - Dnes zůstanu doma, galerie Vyšehrad, Praha
2016 - Události, OGV Jihlava
2014 - Mezisebou, Galerie Hřivnáč, Opava
2012 - Neřekl jsem ti vše, Galerie Dole, Ostrava
2011 - Obrazy,- Galerie sýpka (s J. Sopkem), Valašské Meziříčí
2008 - Akvarely, Galerie Minikino, Ostrava
2006 - Vany a vysavače (s P. Šmídem), Dubá
2006 - Střelci, minigalerie U Zlaté štiky, Kolín
2004 - Práce na papíře, HVB bank, Praha
2004 - Hlubočepská 40, Kavárna Ouky, Praha
2002 - Trosečníci, Galerie U Kamene, Cheb
2000 - Galerie Holec, web

Společné výstavy (výběr):
2008 - Symposium Felixe Jeneweina, Kutná Hora
2007 - Dobré ráno, Galerie Caesar, Olomouc
2007 - Resetting/Jiné cesty k věcnosti, Městská knihovna Praha
2002 - 4×1, Galerie VŠUP, Praha
1999 - Metro, Galerie Černý Pavouk, Ostrava
1998 - Dole v bunkru, prostor bývalého klubu Bunkr