Ondřej Roubík & Martin Matoušek / Innerwood

8. 12. - 30. 12. 2020

Ondřej Roubík & Martin Matoušek

V první řadě je třeba vysvětlit výběr a užití anglického názvu výstavy Innerwood, který může odhalit záměr a uvažování nad celkovým tématem výstavy i jednotlivých obrazů malířů Martina Matouška a Ondřeje Roubíka. Název se dá přeložit doslovně jako vnitřní dřevo, s odkazem k ulpívání na pocitech, které uvnitř každého z nás ve větší či menší míře spočívají jako symbol spojení s přírodou, s dětstvím, a především se současným stavem naší civilizace. Ta je ve velké míře atakována technologickými přístupy. V poslední době se tato situace zesiluje prostřednictvím nucené komunikace přes displaye telefonů a počítačů a aplikací určených k zachycení pohybu ve veřejném prostoru. Umění může ovšem tyto novodobé racionální tendence nabourávat a korigovat svoji emocionalitou a senzualitou. A proto by bylo vhodnější uvažovat o názvu v rovině poetické – jako o niterném hájemství.

Jedním z hlavních principů na této výstavě představovaných, je společná práce na jednotlivých obrazech. Ostatně oba malíři pracují s vnitřními pocity a podobnou mírou emocionality, které jsou hlavním motorem jejich tvorby. V uvažování nad tématy a obsahem děl se oba shodují a navzájem se doplňují. Jejich formální výraz je však naprosto odlišný. Martin Matoušek tvoří expresivní abstraktní výjevy často inspirované krajinou nebo prostorovými vztahy. V jeho díle je podstatná a dobře odvedená práce s materií barev, někdy zacházející do strukturních až informelních poloh. Naproti tomu pro Ondřeje Roubíka je charakteristická především figurativní malba. Ačkoliv jsou postavy Ondřejových obrazů zobrazeny realisticky, přesto u diváka vyvolávají mnohdy neklid, nutnost se pozastavit a zamyslet se nad jejich výrazem. Je to dáno především kvůli nezvyklým, tajemným psychologicky vytříbeným pózám, které figury zaujímají. Tyto na jednom plátně vyobrazené zcela odlišné malířské přístupy dodávají obrazům dynamiku a napětí. To je v tomto cyklu prohloubeno využitím průhledů do jiných (vnitřních) světů a uvažováním nad metaforicky vyjádřenou psychologií zachyceného výjevu.

Oba umělci i přes rozlišnosti, které v jejich tvorbě lze vysledovat na formální rovině, stále kladou důraz na autonomii a originalitu ve vizuálním umění - ostatně dosvědčuje to fakt, že na výstavu Innerwood připravili zcela nový soubor společných maleb. Přesto se tematikou technické reprodukovatelnosti nechali volně inspirovat během osobní zkušenosti. Občasně totiž pracují ve filmovém průmyslu na výrobě kulis k seriálům a filmům zahraniční produkce. A tato výroba vizuálního spektáklu je přesným opakem tvorby Martina Matouška a Ondřeje Roubíka. Ačkoliv se symbol filmového průmyslu – Hollywood – honosí přízviskem továrna na sny, z maleb autorské dvojice je patrné, že jsou to právě jednotlivé osobnosti, lidé s představivostí a schopností imaginace, kteří jsou největším zdrojem snů. Tím se opět dostáváme k interpretaci názvu výstavy - nepotřebujeme filmová studia k navození procesu imaginace a úniku z reality - každý člověk má v sobě Innerwood.

Barbora Hájková
kurátorka výstavy