Trantina - Alborghetti - Fuchs

19. 9. - 5. 10. 2018

Paola Alborghetti, Eckehard Fuchs a Dan Trantina

Úvodní slovo k vernisáži výstavy

Dnes mám tu čest zahájit výstavu dvou malířů a jedné malířky, které spojuje vytříbený cit pro barvu, více či méně expresivnější projev a v neposlední řadě zájem o fenomény světa smyslového, bezprostředně nás obklopujícího. Další věcí, která tyto malíře spojuje je jejich neukotvenost a nezávislost na místě. Paola a Eckehard spolu střídavě žijí mezi Germánií a Itálií a Dan pro změnu střídá Prahu a Los Angeles a někdy si jako místo k životu a tvorbě zvolí nějaký karibský ostrov. Pokud se pustím do teoretizování, jejich cesty a neustálý pohyb jsou pro ně inspirací, které promítají do svých maleb. Měnící se krajina, neustálé změny barevnosti vedou v mysli těchto malířů ke vzrušeným emocím, které s nadšením chrlí na plátno.

Jak přistoupit k těmto třem uměleckým individualitám? Jak je chápat? Jsou to lidé, kteří jsou emotivní, niterný cit vyjadřují barvou, barva je pro ně materializovaná emoce. Štětec je pro ně vatová tyčinka, která umí vytřít i ty nejjemnější kanálky citu transformovaného do barevné vrstvy rozprostřené na plátně. Každý z nich je jiný, vnitřní míra citové exaltovanosti je pokaždé jinak nastavena. Jejich inspirace jsou jako proudy magmatu, které více či méně kontrolovaně pohlcují a ruší strašnou prázdnotu bílého nenamalovaného plátna.

Dan Trantina v této trojici malířů vyniká nejexpresivnějším projevem. Jeho malířský styl by bylo možno popsat jako divokou bakchanálii plnou nezřízené živočišnosti, kde ovšem místo omamného vína teče barva, kterou Dan vrhá na plátno jako berserkr v lítém kontaktním bezmyšlenkovitém boji. Racionalita ustupuje, vítězí intuice. Malba je pro něj zápas, výtvarná korida, která téměř končí vítězným probodnutím plátna. Na rozdíl od Paoly a Eckeharda nevychází Dan z krajiny, ale z figury, což svědčí o jeho malířském dědictví neseném z ateliéru AVU Jiřího Načeradského, kde Dan na začátku 90. let studoval.

V Eckehardově tvorbě je možné pocítit rozvážnost, promyšlenost a jakousi konstruktivnost se kterými maluje svá plátna a zajímavě tak kontrapunkticky stojí proti Danovým malbám. Krajina reálná se pro něj stává odrazovým můstkem pro tvorbu krajin vlastních, vnitřních, kde si sofistikovaným způsobem hraje s formou a výrazem. Eckehard koloristicky cítí barvu, a proto v jeho malbách vznikají fascinující barevné prostorové vztahy, které pozorovatele neodolatelně vábí a nepovolí se mu odpoutat z pohledu na jeho malby.

Paola stejně jako Eckehard vychází z krajiny. Není to však prostá reflexe krajiny, ale znovu vytvořená a do barevných ploch přenesená krajina, která má v sobě cosi jímavého, křehce evokovaného – snad podobný pocit míváme z krajin, které se vyskytují za světci z obrazů italských renesančních mistrů. Paola svými obrazy musí obstát v blízkosti dvou mužů-malířů a počíná si tak velice suverénně a rozhodně. Její malba je přesvědčivou a inteligentní barevnou symfonií.

Po chvilce klidu v místnosti, ve které jsou vystavena díla Paoly, Eckeharda a Dana je možné vycítit, že jejich díla vzájemně komunikují. Není divu, malíři a malířka jsou přáteli, ale je krásné a zajímavé, a o to více je to ctí, že toto přátelství dokážou harmonicky přenést i na plátno.

V Praze 19. 9. 2018

Jan Melena
kurátor výstavy

 

Paola Alborghetti a Eckehard Fuchs

Absolventka milánské Brery Paola Alborghetti a Eckehard Fuchs, který vystudoval drážďanskou Akademii výtvarných umění, jsou partnerskou dvojicí, pro jejichž tvorbu se stala dominantním médiem malba. Seznámili se v saské metropoli, kam Paolu přivedl studijní pobyt v roce 2003, který zanedlouho vystřídalo rozhodnutí přestěhovat se z Itálie do Drážďan.

Jejich životní styl už několik let charakterizuje časté přemisťování. V roce 2012 se rozhodli svůj původní ateliér v Drážďanech vyměnit za dočasné ateliéry nacházející se na různých místech, nejen v Německu a v Itálii, ale také mimo evropský kontinent, například v Japonsku. K častým destinacím patří Česká republika. Po Praze a severních Čechách přišel na řadu Český Krumlov, který se stal jejich azylem letos v létě.

Neustálé cestování jim bezpochyby umožňuje poznávání nového, ať už se jedná o kulturní tradice daného místa nebo vzhled krajiny a změna pracovních podmínek je udržuje v jistém napětí, které zároveň přispívá k sebereflexi. To vše se určitým způsobem odráží v jejich tvorbě. Například pobyt v Japonsku inspiroval Eckeharda Fuchse k přípravě několika podkladových pláten k malbě, která vycházela ze střihu tradičního japonského oděvu kimono. Pro Paolu Alborghetti byla zase před dvěma lety silným zážitkem návštěva prehistorických skalních rytin v oblasti Val Camonica v Lombardii, kde se v horském městečku Bienno společně účastnili umělecké rezidence. Bohatý „vzorník“ prehistorických skalních rytin je jí dosud inspirací při vzniku volného cyklu pojmenovaného Znak jako krajina.

Skutečnost, že Paola a Eckehard jsou partnerskou dvojicí, která tvoří spolu, ale neznamená, že své práce vytváří společně. Ke sledování jejich odlišného malířského přístupu nás přímo vybízí dvě krajinomalby nazvané „Erste böhmische Landschaft“ a „The First Landscape in Český Krumlov“, které vznikly letos v létě na jihu Čech.

Paola Alborghetti vytváří abstraktní kompozice, které ve výsledku prezentuje jako krajiny. Předlohou je jí buď skutečná krajina, kterou vyabstrahuje obvykle s uplatněním bohaté škály barev, nebo lidský obličej či maska. Svědčí o tom také názvy jednotlivých cyklů: Hlava jako krajina, Maska jako krajina, Znak jako krajina. Přístup Eckeharda Fuchse je opačný. Maluje-li krajinu, je v jeho zážitku skutečnost sice narušena, ale stále rozeznáváme zjevné prvky spojené s krajinou – strom, kmen, větve, kulaté balíky sena, nebe. Zamíří-li občas i on k abstraktnějšímu projevu, zakomponuje vždy do obrazu něco konkrétního a „hmatatelného“. Proto pro něj není těžké přesunout se i k figurální malbě, jak o tom z českokrumlovské produkce svědčí například obraz s názvem „Sourozenci“ („Geschwister“).

Ačkoli jejich vyjadřovacím jazykem jsou odlišné malířské přístupy a jejich práce fungují samostatně, vidím-li je pospolu, jako by se najednou stávaly dvěma částmi jednoho celku.

Hana Crotti Křenková

Hana Crotti Křenková je historička umění a kurátorka. Vystudovala dějiny umění na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Žije a pracuje v Miláně. Od roku 2015 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava, pro pořad Mozaika připravuje glosy o aktuálních výstavách a dění na výtvarné scéně v Itálii. Přispívá do časopisu Art&Antiques a internetových portálů Atelier for Art a Artalk. Je členkou Syndikátu novinářů ČR.