Petra Šimková - Šestý smysl

10.8. - 3. 9. 2018

Petra Šimková v expozici výstavy při vernisáži

Petra Šimková : Šestý smysl

Galerie Peron, U lužického semináře 12, Praha
1. 11.7. – 4. 8. 2018

Podstatu své tvorby Petra Šimková pregnantně vyjádřila ve francouzském názvu jednoho svého díla Captive insaisissable, který lze s jistou licencí přeložit do češtiny jako „uchvácení nepolapitelného“. Stejným souslovím definovala již roku 2000 téma své diplomové práce, kterou završila svá studia vizuálního umění na pařížské Sorbonně. A právě od této doby její tvorbu žene touha zaznamenat těkavé vjemy a emoce formou fotomontáží, v nichž se zároveň odráží křehkost a transparentnost skleněných vitráží, kterým se věnovala dříve, na střední umělecko-průmyslové sklářské škole v Kamenickém Šenově.

Prchavé, avšak zároveň klíčové okamžiky se silným sentimentálním nábojem, které se staly předmětem jejího uměleckého zájmu, nelze zachytit pouhou fotkou, neboť soubor vjemů a pocitů, které je určují, je mnohem komplexnější, nežli výsek skutečnosti, jenž se vejde do jednoho záběru. Zvolila proto postup, který bychom mohli charakterizovat jako inscenovanou, manipulovanou, mnohovrstevnatou fotokoláž realizovanou za přispění počítačových programů, které se v kontextu nových médii v současném umění jeví stejně legitimním výtvarným prostředkem jako tužka, rydlo, či štětec.

K vyjádření svých uměleckých záměrů a idejí Petra Šimková používá výhradně své nahé tělo, přičemž jí rozhodně nejde o narcistní sebeportrétování. Sama sobě slouží jako nejsnáze ovladatelný nástroj, povolná inteligentní loutka ztvárňující role, do nichž se autorka inscenuje podle předem připraveného scénáře. Mimetická hra s vlastním tělem jí dovoluje ze sebe sejmout normativní otěže super ega a nahradit ho svobodným alter egem, jehož prostřednictvím dokáže autenticky vyjádřit ty nejintimnější city a prožitky a přitom si zachovat diskrétní odstup režiséra. Své obnažené tělo snímá v konkrétní, předem promyšlené póze, která jen málokdy zůstává statická, protože dlouhá expozice zachycuje rozfázovanou trajektorii jejích gest. Jedná se o princip podobný expresivním tanečním figurám, přičemž tanec je pro autorku rovněž přirozeným výrazovým prostředkem. Konjunkci pohybu a samospouště nelze vždy stoprocentně předvídat a tak do hry vstupuje i prvek nepředvídatelné dynamiky a náhody. Výsledný obraz aktu následně propojuje s fotografiemi ze své kartotéky krajinných a přírodních motivů a jejich makrodetailů, které pořídila především na Bali, kde tráví velkou část roku. Snímky prostředí, objektů, struktur a jejich fragmentů dále na photoshopu barevně upravuje, kontrastuje, prosvětluje, konturuje a často i několikanásobně vrství dokud v průniku s ústředním figurálním výjevem nevystihne kýženou atmosféru a běžnou cestou nepolapitelné fluidum okamžiku. Podnětem k tvorbě jí jsou dramatické životní chvíle, které komponuje do podoby svébytného lyrického deníkového fotorománu. Z prolínajících se momentek různého původu, charakteru i rozdílných časových rovin tak vytváří novou subjektivní realitu, jejíž unikátní podoba je předurčena autorčinou intuicí - jejím „šestým smyslem“, jímž se Petra Šimková nechá vést při svých uměleckých dobrodružstvích, která nelze sdělit jinak, než vizuálně – obrazem.

Terezie Zemánková, červenec 2018

 

Petra Šimková - Acid, 2017, digitální tisk na plátně, 100 70 cm, limitovaná série 5 ks