Karel Balcar - Z lásky k úpadku
27. 10. - 13. 11. 2010

(PRODLOUŽENO DO 5. 12. 2010)

Soudobý člověk na výstavě „Láska k úpadku“
v podání malíře Karla Balcara

26. 10 – 13. 11. 2010

Karel Balcar, čtyřiačtyřicetiletý žák věhlasného hyperrealistického atelieru Zdeňka Berana na Akademii výtvarných umění v Praze, představuje v galerii Peron svou nejnovější tvorbu z posledních let. Balcarovi se už od dob studií přezdívá Krajkár. Krajka je totiž v jeho tvorbě častým motivem, který se opakuje. I na této drobné výstavě se s krajkou setkáváme – na spodním prádle.

Na Balcara velmi zapůsobily krajky na rakvích, které jsou nejen dekorativním prvkem, ale zároveň i pomyslným rozpadem formy. Rozpadem formy, který je pro svůj drobný dekor symbolem lidského mizení ze světa, smrti, která je předně změnou fyzické struktury.

Název výstavy -„Z lásky k úpadku“ vyjadřuje fakt, že tématika úpadku je pro Balcara typická. Úpadek není ani tak tématem samotným, ale spíše jistým obranným mechanismem umělce vůči líbivosti umění, které by dílo mohlo apriorně předurčovat ke komerčnímu úspěchu. Balcar tak inklinuje k úpadkovým obsahům, na kterých se mu daří dobře uplatnit zobrazivou malbu a zároveň ho tato tématika chrání před komerčními vlivy, které by se jinak mohly na jeho dílech podepisovat a podbízet se divákovi a stavět jeho dílo mezi běžnou komerční produkci.

Balcar volí témata mimo obsahové preference komerční sféry

Zde Balcar vidí prostor pro malbu témat, která nejsou v reklamní produkci příliš viditelná a jsou často velmi originální. Distancem od líbivosti a reklamy je pro Balcara právě jistá surovost úpadkových námětů, které mu umožňují hledat své vyjádření mimo (dnes již odhalenou) rovinu obsahové preference komerční sféry.

V Balcarově tvorbě se to projevuje tématikou bolesti, svazování, nevhodných gest, nahoty nebo špíny či utrpení. Jde o představování reálné tváře současného člověka, která je v Balcarově podání zcela jiná než v podání soudobé neindividualisticko kapitalistické ideologie. O tomto obrazu člověka píše například francouzský sociolog Gilles Lipovetský v knize Soumrak povinnosti.

Člověk je dnes v reklamě a médiích podle Lipovetského často zobrazován jako přirozeně šťastný jedinec, který dbá o svou prosperitu a míří ke šťastné budoucnosti. Ta je pojímána jako jedno ze zásadních práv lidské bytosti. Nikde není uvedeno, kdo má toto právo uspokojit, ale v dnešní ideologii se toto právo zdá být nezpochybnitelným předmětem všeobecné víry. Jde o svého druhu novodobé budování „světlých zítřků“. Rozkoš přestává být brána jako hřích, ale ukazuje se v positivním světle. Hledání hmotného štěstí je dnes stavěno na pomyslný piedestal. Rigoristní zákazy sexuálních hrátek jsou dnes překonané a Balcar to ve svých obrazech plných sexuálních scén otevřeně přiznává.

Sprosté gesto v Balcarově pojetí symbolizuje soudobý egoismus

V dějinách podle Lipovetského existovala doba, kdy se jedinec obětoval pro rodinu, pro vlast či pro kolektiv. Pak došlo k přelomu a skončil věk povinnosti. Zbyla jen povinnost sama k sobě. Dnešní společnost povzbuzuje egoistické vášně, blahobyt a nárůst subjektivních práv. Došlo k likvidaci hodnoty oběti. Neuznáváme závazek vztahovat se k něčemu jinému než k sobě samým, proto se na Balcarových obrazech často objevuje gesto – zdvižený prostředníček symbolizující nezájem gestikulujícího na kontaktu a komunikaci s recipientem sdělení. Affluent society – společnost blahobytu - je ostatně založena na ideologii odmítání povinnosti, stále svobodnějším nakládáním s vlastním tělem a na vědomí ztráty hodnotící autority.

Naší povinností dnes je udržovat se v čistotě, být motivovaní, spořiví a kultivovaní. Máme chodit upraveni a dobře naladěni do práce, kde budujeme idealistické vztahy se svými kolegy prostřednictvím teambuildingů a jiných aktivit, které zastírají faleš celého monstrózního mystického podniku dnešní doby, liturgie výtečnosti 21. století.

Balcar naopak ukazuje mnohem pravdivější pohled na lidskou bytost a její nitro. To je symbolizováno černou barvou a tmavými tóny, které jsou pro Balcarovu tvorbu typické. Neštěstí, bolest a odvrácení se - tato témata jsou pravdivým a svým způsobem realistickým pohledem na člověka dnešní doby, ve které je třetí nejnavštěvovanější stránkou českého internetu gay porno a ve které se stinné stránky naší povahy skrývají mnohem hlouběji než tomu bylo kdy předtím.

Barokem inspirované zobrazení lidské tělesnosti bez nucené pózy

Balcar představuje člověka zbaveného nucené pózy, člověka obnaženého, který se fyzicky jaksi hroutí na obraze a vytváří tak prostor pro dynamické barokem inspirované expresivní zobrazení lidské tělesnosti. Takový člověk nemá tendenci se na diváka obracet a nemá potřebu jej aktivně vtahovat do voyeristické hry podívané na své utrpení a entropii. Balcar proto vyváří mezi divákem a figurami distanci.

Uvolněné postavy jsou na obrazech v určitém kontrastu ke svalnatým figurám s jasnými gesty. Ty svými fyzickými proporcemi poskytují Balcarovi prostor pro manýristické vyjádření vzdoru a agresivity obhajující fakt, že ne vždy a ne za každých okolností chceme být svým okolím přijímáni dobře. A že pro to často máme své opodstatněné důvody.

To je podle mého názoru láska k úpadku, kterou skvělý malíř Karel Balcar alias Krajkár na výstavě představuje.

Praha, 26.10. 2010

Mgr. Kristýna Křížová