Jan Gemrot – I Am The Night

26.9. – 22. 10. 2016

Jan Gemrot (*1983)

na sebe upozornil už u přijímacího řízení na Akademii výtvarných umění v Praze. Díky jeho mimořádnému talentu mu byla udělena výjimka, a nastoupil tak na Akademii do ateliéru klasické malby Zdeňka Berana již po ukončení třetího ročníku střední Výtvarné školy Václava Hollara. Již za studia několikrát vystavoval na samostatných výstavách a také se zúčastnil velké řady výstav skupinových. Jeho diplomová práce – cyklus ,,Únos” byla zakoupena do sbírky současného umění Dvorak Sec Contemporary. Od roku 2011 je zastoupen i ve sbírkách Národní galerie v Praze, dále je jeho dílo zastoupeno ve sbírkách Alšovi jihočeské galerie, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, dále ve sbírce radnice Prahy 3 a města Chrudim, Fait Gallery Collection, Dvorak Sec Contemporary, Museum of Young Art a v neposlední řadě v mnoha soukromých sbírkách.

Tvorba Jana Gemrota je syntézou či psychologickou exkurzí do problémů současné společnosti. Gemrot přistupuje k tématům obrazů s realistickým, či spíše hyperrealistickým projevem, jenž je někdy přerušován gestičtějším, expresivním rukopisem. Prostřednictvím konkrétního vizuálního prvku usiluje o vyjádření těžko uchopitelného pocitu a atmosféry, tedy o silné psychologické působení obrazu. Svým brilantním výtvarným podáním rozvíjí příběh, v němž však vždy zůstává něco nedořčeno pro projekci divákova osobního stanoviska. Naléhavost jeho umělecké výpovědi je nepřehlédnutelná. Propojení mistrovské malířské virtuozity s intenzivním, až šokujícím obsahem rozehraným v několika interpretačních rovinách, spolu s konceptuálním uvažováním staví Jana Gemrota na jednu z předních pozic současné mladé umělecké scény.

PhDr. Rea Michalová, Ph. D., kurátorka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze

ÚVODNÍ SLOVO K VÝSTAVĚ

Jistý docent Veselý, který byl vlastně velmi smutný a sentimentální člověk, mi v Brně před pár lety řekl, že malba není literatura. Byl přitom neústupný jako křídový útes bičovaný mořskou bouří na Normandském pobřeží. Že je to teze, zpochybnitelná jako vždy vítězící pravda a láska nad lží a nenávistí mi bylo okamžitě patrné. Vítězoslavně jsem se po čase pousmál, když jsem poprvé uviděl obraz Jana Gemrota proměňujícího se růžového květu v kost lidské hlavy. Ihned se mi vybavily verše slavné básně Charlese Baudelaira „Mrcha“ v Nezvalově překladu:
„A nebe vidělo ten zázrak kostry těla,
jenž podobal se květině,
a které páchlo tak, že div jste neomdlela
na smaragdové mýtině.“

Jan Gemrot umí malovat, ale kdyby uměl jen malovat, tak by to bylo ukrutně málo. Skutečnost, která z něj činí opravdového umělce je to, že dokáže svým obrazům vdechnout myšlenku a naplnit tak legendu o božském dechu tvůrce oživující mrtvou hmotu. Gemrotova „Feinmalerei“ je výrazně narativní, uchopující množství traumat současné společnosti. Náboženství, válka, problematika vlastní identity, hledání a směřování lidského jedince. Obsahy jsou vážné, dotýkající se každého z nás a jejich závažnost je umocněna brilantním zvládnutím malířské matérie.

Gemrotova malba je také výrazně extrovertní, podobá se krásné ženě vědoucí o svých kvalitách, která se vyzývavě nese po hlavním bulváru a je doprovázena prskajícími pohledy méně atraktivních sokyň a obdivnými pohledy pánů, kteří otvírají ústa, ze kterých jim vypadávají cigarety.

Malíř Gemrot je fascinován lidskou fascinací zlem, o tom svědčila již jeho diplomová práce na pražské AVU, kdy zpracovával příběh tzv. „strýčka Huberta“ českého masového vraha z padesátých let, který si nevystačil s masakrováním svých obětí a jejich okrádáním, ale také zkonstruoval speciální konstrukci, ve které jednu svoji dětskou oběť mučil a zneužíval. Konceptuální umělec, který se vydal temnou stezkou, chtělo by se se sarkastickým úšklebkem říci.

Je to také samozřejmě o každém z nás, o našem pokrytectví, se kterým tyto zločiny odsuzujeme, ale zároveň si nedokážeme plni zvědavosti a se zvláštním chvěním v podbřišku odpustit přečíst novinový článek v o zlu, násilí a absolutní moci, které je pro nás magické jako plamen svíčky pro nočního motýla.

Není to však pouze zlo vycházející ze zvrácené mysli deviantního jednotlivce, Gemrot ve svém cyklu „War Art“ malířsky prozkoumává možnosti umění ve válce. Inter arma silent musae- tvrdil Cicero, ale tehdy neměl tušení o tom jak impozantní a pln technologické krásy může být pro radary neviditelný bombardér či rozkvetlé květy létající zeminy z raketových explozí na dalekém horizontu pouštní krajiny ve kterém se malebná karavana velbloudů proměnila v yperitem otrávené mršiny.

Celá tato plejáda myšlenek ve výše hrubě nahozeném textu se jakoby ve víru či snad malstrómu ukazuje v dalším malířském cyklu nazvaném „Metamorfóza“- jedná se o prostory vymezené zejména lidskou tváří, ve kterých se zračí jejich cesta či směřování. Dlouze jsem přemýšlel, jak tyto precizní ukázky malby uchopit a nazvat, až mne napadl termín metafyzická vnitřní imprese. Krajina točící se závratnou rychlostí v mysli jedince, který je na vážkách kam se vydat- je v tom snad i něco ze slavného Gauguinovského Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?

Ať tak či onak, Jan Gemrot má ve své malbě jasno.

Mgr. Jan Melena

Eternity 2, 2016, olej na plátně, 100x100 cm