Ivana Štenclová a Pavel Forman
CUT OUT

6. 12. 2016 / 6. 1. 2017

I. Štenclová, P. Forman - Krásné nové světy, 2016, 160 x 140 cm

Ivana Štenclová a Pavel Forman - CUT OUT

Ivana Štenclová a Pavel Forman jsou kmenovými autory galerie Peron, na společné výstavě se tu ale potkávají poprvé. Spíše než o výstavu, na kterou by byla vybrána tematicky související díla obou umělců, se ale tentokrát jedná o experimentální umělecký projekt. Série obrazů, které zde představujeme, vznikla v posledních měsících, při jejich společných tvůrčích seancích. Výsledkem jsou díla, ve kterých se propojují charakteristické motivy a postupy obou autorů, aniž by se ale jeden podřizoval druhému a nechal se jím „pohltit“.

Formanovy „noir“ obrazy stále čerpají inspiraci z céčkových filmů, hororů a komiksů, ale vypůjčuje si i fragmenty z reálného podsvětí pražských i slezských mokrých čtvrtí, z motorkářské komunity a pornofilmů, které komponuje do kousavě ironických, temných výjevů. Pořád se brodí polosvětem pohádek, které ve výsledku nejsou ničím jiným, než zlidovělými obrazy z kolektivního nevědomí, a se sadistickou rozkoší z jejich hlubin nechává pod vyostřenou optikou stroboskopu vystupovat rozkošná monstra. Formanova streeatrtová estetika šablon a sprayové malby, říznutá zbytnělými prvky kýčovité popkultury, nastavuje zrcadlo společnosti, nebo alespoň jejím podprahovým vrstvám, které tu a tam vybublají napovrch a způsobí spravedlivé zděšení spořádaných občanů.

Jestliže Pavel Forman zpracovává převážně obecná společenská témata, Ivana Štenclová se koncentruje výhradně na intimní portréty konkrétních osob, především na své vlastní autoportréty, které jí slouží jako svého druhu deník jejích citových eskapád. Mimika jejích postav, která pregnantně odráží niterné pocity, je ztvárněna nejen dvojrozměrnou malbou a kresbou, ale v poslední době čím dál více trojrozměrně kladenými precizně vyřezanými šablonami z plechu, překližky i papíru. Každá vrstva dokáže pozměnit či narušit původní obraz a posunout ho do jiné významové roviny. Dokonale vyvedený ornament rozšiřuje výjev o časovou rovinu a činí z obrazu příběh. Ve svých raných pracích se Ivana zabývala vlastním dětstvím a vztahy v rodině, později se jejím ústředním modelem stala dcera Zoe. Nyní se ohlíží zpět do minulosti, pracuje se starými fotkami a svými zásahy je rozvíjí do netušených budoucích dějů, často s dramatickou pointou. Nevinné vystřihovánky – CUT OUT – tu získávají destrukční moc stroje času.

Společný příběh i práce Ivany Štenclové a Pavla Formana se zrodily letos v létě na sympoziu Artisterium v Tbilisi. Vytvořili zde nástěnnou mozaikovou malbu umírající ženy složenou z 16.000 ikonek facebookových laiků. Freska nazvaná „Máš rád umírání“ jakoby předurčila téma jejich umělecké spolupráce = variace na temnou strunu přehlušuje všechny ostatní tóny, snad jen černočerný humor jí může kontrovat. Samotný proces tvorby je pro ně formou vzájemné nonverbální komunikace, která se rodí bez předběžného plánu, intuitivně a živelně. Na pozadí je jen společné tušení budoucí atmosféry a ta si už sama volí své prostředky. Paralelně pracují na dvou obrazech najednou a navzájem si je předávají. Pavlovy malířsky zpracované prostory modelované znakovými rastry ne nepodobnými podvratným vzorům nástěnných válečků z babiččina obýváku, jsou obydlovány Ivaninými filigránsky vykreslenými bytostmi – někdy s tvářemi lidí, jindy zvířat ale dost často také démonů, kteří jsou v nich zakleti. Klube se tak mytologie nového věku, založená nejen na privátních osudech obou umělců, ale hlavně na prosakujících bažinách kolektivního nevědomí, kterému tak propůjčují novou ikonografii.

Terezie Zemánková

Ivana Štenclová a Pavel Forman u společného díla Recreation