Kryštof Hošek – The Plastic Women of the Universe

16. 5. – 11. 6. 2017

Autor Kryštof Hošek a kurátor Robert Janás Ph.D.

Kryštof Hošek – The Plastic Women of the Universe

Kryštof Hošek patří k nejtalentovanějším mladým českým sochařům současnosti. Je to zapřisáhlý figuralista. To je charakteristika, kterou je potřeba uvést v době, kdy se na rozdíl od předešlých století sochařská tvorba pohybuje v širokém spektru forem od realistického ztvárnění přes abstrakci a v nejnovější době až po různé multimediální a konceptuální instalace objektů. V základním dilematu dnešního sochaře, jestli dělat sochu nebo objekt, vyhrává u Kryštofa Hoška socha.

Kryštof Hošek je sochař realistický. Neusiluje o abstrahování formy. Vytváří postavy s reálnou fyziognomií a skutečnými portrétními rysy, ať už jde o osoby všem známé nebo bytosti, jejichž role je zosobňovat obecnější principy. Po formální stránce jeho sochy zaujmou kvalitou zpracování. Hošek ale nezůstává jen u formy. To by asi návštěvníkům výstav nebo uměleckým sběratelům nestačilo. Zatímco realisticky ladění absolventi sochařství na brněnské Fakultě výtvarných umění obohacují zobrazivou figuru o nové významové roviny nebo výtvarné inovace, problém mnohých realisticky orientovaných studentů sochařství pražské Akademie výtvarných umění spočívá v tom, že u více či méně povedeného veristického zachycení fyziognomie postavy jejich práce končí. Hošek mezi absolventy pražské akademie do značné míry vyniká. Kromě formálních experimentů s různými kombinovanými technikami dodává svým sochám důležitou obsahovou složku, která může mít formu ironického prvku, politického komentáře nebo společenské kritiky. Šikovně přitom využívá už zmíněných kombinovaných technik a postmoderních her s významovými změnami tradičních kompozic zažitých ve výtvarném umění.

Kryštof Hošek svou tvorbou upozorňuje na jeden důležitý faktor, na který se v současném sochařství často zapomíná. A to, že socha je na rozdíl od obrazu trojrozměrné médium. To je sice zdánlivě samozřejmý fakt, ale někteří současní sochaři na něj často zapomínají. Sochu samozřejmě vytvoří v plném objemu. Nicméně fakticky počítají pouze s frontálním pohledem. Hošek plně využívá trojrozměrnosti sochy. Divák tajemství jeho sochy odhaluje tím, že ji obchází. Postupně se před ním otevírá příběh a obsahové sdělení celého díla. Jako klasický příklad může sloužit socha Amorek z roku 2011, která v nadživotní velikosti do sochařské podoby parafrázovala amora ze slavného Caravaggiova obrazu Amor Vincit Omnia. Právě díky své trojrozměrnosti přinášela Hoškovu ironickou interpretaci otázky, kterou si už přes více než tři sta let kladou milovníci umění: Co má vlastně Caravaggiův amor v ruce, kterou schovává za zády?

Všechny tyto aspekty Hoškova díla má divák možnost shlédnout v novém cyklu soch vystavených na výstavě The Plastic Women of the Universe. Může se pokochat formálním zpracováním realisticky pojatých ženských postav. Může se zamyslet nad společenským apelem plastik mladých žen, které za pomoci parafráze názvu legendy českého undergroundu atakují plastic – umělost současného globalizovaného světa a s ním související ztrátu obecných hodnot. A jako kompletující součást oněch tří zmíněných faktorů si může prohlédnout sochy ze všech tří stran a klíč zastrčený v zádech plastické slečny mu poskytne zbývající dílek skládanky, v níž umělost současné společnosti dotvořila mladé ženy do podoby chodících natahovacích umělohmotných panenek.

Robert Janás, Ph.D.